Predvanocni psani

Jezisek mi s predstihem nadilku prinesl a uz tu mam konecne Brasku! A jeho  Padangske spoluzaky Emi, Beu(Madarsko) a Dustina(USA)..

Potkali jsme se v Jakarte v sobotni popoledne.  Kluci-Majer a Dustin, doletli do Ibu Kota(matecni mesto, hlavni mesto) uz v patek vecer.. ja jsem se okolo dvaadvacate hodiny vydala vstric smer Jakarta vlakem, economy trida).. Vlak mel samosebou hodinu a pul zpozeni.. byla to dobrodruzna,  14tihodinova cesta..  Indonesky vlak tridy economy je totiz asi celkem blizko toho, co si pod timto pojmem dokazete predstavit i vy. Jelikoz mne kamaradi, majici jiz zkusenost tuto za sebou, poucili, nebrala jsem s sebou drahe veci, ani fotak, takze obrazky z cesty ani Jakarty nemam.. nicmene, vlak je ponekud preplneny, rezaty, bez dveri casto, a vsichni lezi, sedi, stoji vsude, vsude, kde to jde..do toho je pekracuje neustaly proud obchodniku prodavajicich cokoliv, od kafete a piti, smazenek, ryze, zakusku, mleka, lizatek, po pet let satre casopisy, pasky do kalhot, sandaly, nuzky, obalky, baterky, plysaky, nausnice, pisatka.. cokoliv.. a nonstop nosicich pytle, kbeliky nebo jakykoliv jiny chumel se zbozim, pokrikujicich a snazicich se upoutat pozornost moznych kupujicich..

Cesta byla sice dlouha a ne uplne komfortni, nimene nakonec prijemna a ne nebezpecna, jak jsem si myslela..

Braska se ma, vypada to, dobre a dari se mu skvele.. ale to vam musi napsat vice sam.. mel by..

Na skole vyucuje, bude vyzkoumavat a jinak cestuje.. nyni cestuje tu!! huraraa!

Dustin, jeho amerikansky spolubydlici cetuje s nami ted take, brzy se vsak vydava na Bali a zpet do Padangu po sve trase…  

V Jakartě jsme strávili 4 dny..  vyšel nám příjemný CouchSurfing, takže jsme měli celý domek jen pro sebe a milou slečnu Jakarťačku, co nás zachraňovala z problémů a dopravních spletisek.. Nicméně Jakarta je obrovské a přelidněné velkoměsto, takže jsme většinu času tam strávili snahou dostat se od někud někam a pokud možno ve správný čas, kdy nebude zavřeno či pozdě.. U monumentu, Monas, hlavní Jakartské chlouby, se nam to ne uplne povedlo.. resp, potreti, co jsme k nemu dosli uz bylo otevreno, dokonce jsme se dostali dovnitr a pustili nas i na vysalp do schodu, misto cekani v trihodinove fronte, nicmene, schody nas nepustily dal nez do jednoho patra.. Misto nekolika hodin cekani na vytah na zlatou zmrzlinovou spici, jsme vyrazili ke slavne sbirce v Muzeu Wayang Kulit.. na tu jsem se hodne tesila a tesit se budu i nadale protoze muzeum bylo zavrene..

Ale konecne jsem ochutnala onu zvlastni vec, totiz DURIAN.. je to takove spidlate zvlastni ovoce, ktere pachne na dalku staryma fuskama na rozkladajici se mrvole.. no fuj! Rikala jsem si vzdycky, ale braska s Dustinem se nedali odbyt, pricemz bracha durian nesnasi vehementne a nejvice, ale Dustin je jeden z mala neindonesaku, kterym Durian chutna.. hmm, jednou to vyzkouset proste musim..! spousta indonesanu Durian naproto zboznuje, ale vetsina cizich lidi se mu vyhyba obloukem.. nicmene.. sebrala jsem odvahu. .. a.. a? ono mi to chutna! chutna.. dokonce hodne! Bala jsem se dost--okusit a nepozvracet se, protoze zapach je to opravdu ohavny.. ale nakonec.. ono je to opravdu dobre! Mnam! Je ze mne Durianomil!
http://cs.wikipedia.org/wiki/Durian

Ted uz jen v rychlosti.. V Jakarte jsme hledali, hlavne hledali a presouvali se.. neco nasli, neco proste Nee, ale hlavne jsme byli pospolu a stravili prijemny cas.. Vyzkouseli jsme take Sulaweskou kuchyni a nejlepsi Nasi Goreng ve meste.. posledni den jsme udelali vylet do Taman Mini, rozlehleho parku s priklady  indoneske architektury a tradicni kultury vsech casti Indonesie.. Prochazeli Papuanske, jizni, vychodni, centralni Sumaterske, Sulaweske, Balijske, atp.. stavby, prohlizeli tradicni odevy, hudebni nastroje, sperky atd.. bylo to velmi zajimave i prijemne misto. Pote jsme ve spechu uplatili ojekare(ojek je jakesi motorkotaxi), aby nas provezli naprosto ucpanou cestou na vlakac, kde jsme meli za chvili mirit zpet do Sola.. to se povedlo, sice jsme dorazili na posledni chvili, ale ano,, tam uz na nas cekaly dve Majdovy a Dustinovy kamadky studujici take v Padangu, Emi a Bea z Madarska.. Vlak jsme chytli, listky zaridili a dokonce dostali i misto k sezeni, po mensich peripetiich.. a jelo se! Ja se uz hodne tesila zpet do naseho krasneho klidneho a barevneho vlidneho kulturniho Sola a na centralni Jawu. Zjistila jsem, ze jsem si to tu opravdu srdcove zamilovala, jsem tu doma, patricne hrda na zdejsi kulturu, krasu, vlidnost a vrelost.. ostatni ani moc nevedeli, co a kde Solo je a proc nejedeme do Jogji.. Ne, ze by nebylo zname, ale prece jen.. 
ve vlaku jsme se vicemene i prospali, do Sololicka prijeli rano, ubytovali se, osvezili a vyrazili na batiku, ktera mne cekala ve skole a kde jsme meli konecne barvit druhou barvou..

Po prvnich rozespalych rozpacich se zdalo, ze se tu zacina ostatnim libit.. mela jsem jeste nejakou latku, tak jsme ji rozdelili na 4 dily a slo se na to.. zkusili si navrhnout svuj dekor a pak kreslit voskem s cantingy(nastroje na kresleni batiky) svoji budouci batiku. ja zatim barvila pripravene latky.. do krasne indigo modre.. hezky se vse vydarilo.. mame batiky jako LUSK!

Vecer jsme se vydali na masaz, zrelaxovat se trosku po vlakovem krceni se. Pote nas cekalo tradicni Centralne Jawanske divadlo Wayang Orang ve Sriwedari parku.. Den jsme zakoncili vybornou veceri a grilovanou rybkou. potom uz sup a dup do hajan, byt cili na dalsi den.. Dnes jsme po me skole a hodine Pedalanganu(kde se ucim byt tzv. Dalangem, clovekem, ktery hraje tradicni Jawanske stinove divadlo Wayang Kulit) sli objevit dalsi historii i realitu zdejsi slavne batiky. Nejprve na nejvetsi trh s batikou v Indonesii, Pasar Klewer a pak do muzea batiky, kam se vsichni svezli zdejsim vozitkem, Becakem, mistni obdobou indicke riksi, kterou v Padangu vubec neznaji.. Muzeum s tovarnou na batiku, zda se, vsechny nadchlo.... a vubec, celkove to vypada, ze se tu vsem moc libi, coz mne neskutecne moc tesi a dela mi to radost..

Vecer se chystame do Taman Budya(Zahradni Kultura= kulturni misto s Pendopem, typickou Jawanskou pristreskovito sloupovou architekturou, pro konani kulturnich udalosti) na velmi vyjmecnou zalezitost, kterou si preji videt od zacatku, co jsem zde a jeste se mi to nepovedlo.. Bude se totiz hrat Wayang Kulit, ale Dalangem bude zena, resp.. vecer bude nejak specificky a netradicne komponovan a meli bychom videt dokonce 3 zeny Dalangy.. jsem velmi zvedava a neuveritelne moc se tesim.. takove male predvanoce a nadilky poslednich dni.!