pokracovani..

chtela jsem jet do Jogji, ale nakonec puldne odsouvam cestu a cekam az doprsi..
Takze alespon chvilka na novou aktivitu.. cibetkoblog..

Pokusim se popsat co se vlastne za tu dobu, co jsme se s braskou vydali na cestu, sebehlo a udalo..
Po Oranguani rozlucce a lehke kocovine cekalo finalni dobalovani batohu a kufru na velky vylet a pak uz jen vyrazka do Vidne na letiste.. radeji jsme na cestu vyrazili v predvecir a prespali u babicky v Gerasdorfu, coz mozna trosku lepe zarucovalo mensi stres a strach z nestihani letadla, i kdyz ne uplne, .proste to chozeni na cas jeste upne neumim.. i kdyz tady v indonesii je to celkem jedno.. Jam karet, neboli gumova hodina, byva nekdy hodne gumova natahovaci..
takze, po rozlucce s drahymi prarodici jsme s castecnym predstihem vyrazili smer letiste.. kufru a batohu plny autokufr... krasne jsme dorazili a nasli nasi araboemiratskou aerolinku.. dokonce i obavany okamzik, vazeni zavazadel totiz, probehl vicemene bez vetsich komplikaci, coz mne velmi potesilo a myslela jsem si, ze tim padem je veskere uskali jiz skoro za nami.. ovsem aby vse nebylo tak jednoduche, objevil se problem s overenim platby letenek kreditni kartou.. letenky byly placeny kartou brachy brachy, ktery s nami na letisti nebyl, spolecnost nas predem o takovemto overovani neinformovala a tak vznikl problem, ktery chvilku zacal bobtnat v to, ze asi neodletime.. nicmene po nekolika telefonatech, chvilce vysvetlovani a rozhovoru s bratrem bratra,Velkym Majerem, se byrokraticka obstruktura o neco povolila a letenky jsme nakonec dostali..
Po rozlucce s mamou jsme sli za takova ta vrata, ktera se zavrou a znamenaji, ze uz nebude dalsi louceni a ze se opravdu leti.. nekam daleko a nadlouho.. poprve do Asie!
dalsimi kontrolami jsme prosli bez problemu, jen mi zabavili blikavy zapalovac- co si vzpominam.. ach!
Byla pred nami dlouha cesta, nekolik prestupu a dlouhohodinova cekani.. Wien>Aman, Aman>Kuala Lumpur, pres Bangkok, Kulula>Surakarta(nebo braska>Padang)..