Pacitan.. lenivy vikend v mori a krapnikove jeskyne Goa Gong

Dalsi velka zprava, nez se zacne clanek o plazovem valeni.. dnes prilita na Jawu braska! v sobotu se potkavame v Jakarte a zaciame zimni cestovani Jawa, Bali, Lombok, Malaysie..Uz se na nej samosebou neskutecne moc tesim a na cestovani jakbysmet! na Jawe uz vymyslim a vyhlizim mista, kam se vsude podivame a kde brasku s jeho kamarady provedu.. jedno z takovych, skoro neskutecnych, neskutecne krasnych, idylickych mist je zrovna Pacitan a okoli, kam jsme si udelali vyletoparty minuly vikend.

Vsechno bedlive (to je hozne zvlastni a krasny slovo, ze?) naplanovala a zacala zarizovat Monika, ktera si od te doby, co tam byla poprve, Pacitan naprosto zamilovala.. Takze prisla s napadem, ze bychom se tam mohli vydat vsichni zahranicni studenti, udelat poradny vylet pospolu a predoslavit vanoce, ktere budeme kazdy travit jinak a jinde..

Nakonec jsme preci jen vsichni nebyli, ale vyrazilo nas z ruznych stran jawy dohromady 10.. Ze Sola 3 motory (v indonestine se rekne motorka motor)): Jirka(italiak) a Monika, Pancho(Ekvadorak) na jeho krasne Vespe a ja a Peaceful(Jihoafricanak) na Kosenku.. Cecilly(Uruguay), Publio(z Brazilie) a sumatercan Ari jeli autobusem. Z Jogji pak vyrazily Sandra s Lindou..

Sraz byl uz v 6 hodin rano, horzne vstavani jsem nakonec zvladla jen ja s Jirkou a Monikou, takze jam karet se natahla az nekdy k osme ci devate vyrazeci hodine.. jeste nez jsme se stacili vyprostit ze Sola, uz jsme postraceli Pancha.. Nasli jej Jirka s Monikou, par set metru nazpet a s Vespou bez vyfuku, tudiz se jelo do servisu.. Nicmene opravari jsou tu na kazdem rohu, zkuseni a zvykli na leccos(ono se neni cemu divit, mimochodem), takze za par minut byl vyfuk zpet na svem miste a mohli jsme vyrazit.. Cesta byla dlouha a v posledni casti celkem narocna, ale mam pocit, ze kdo to tu nezna, nedokaze si predstavit zdejsi kondici cest a "pravidla provozu".. Jizda do prvni pulky byla skvela, ne-li ukazkova, cesta skoro bez zaplat a provoz pohodovy.. nicmene druha pulka to vse dostatecne vynahradila, kopce a zatacky hlava nehlava, diry a fuky, krateroidy, napred na sirsi asfaltce, pote na uzke serpentynovite ceste vesnicemi, vzhuru nahoru, zlom, neprehledna zatacka do 90stupnu uhel, a sup dolu.. a nahoru a zatacka a dolu a nahoru.. derave lomozovite, v zatackach predjizdejici nervozni autobusy kdykoliv mozne.. uuf.. po nekolika hodinach jsme ale konecne byli na miste.. a stalo to za to! pod jednim z padestati kopcu a udoli, kterymi jsme projeli se rozprostiral palmovy haj ukrajovany nadhernou pisecnou plazi a pruzracnym vlnovitym morem.. Koupacim, konecne koupacim! protoze veskere plaze pobliz jsou na koupani nebezpecne, vlnite vysoce a silne, takze jsem se zatim v mori nechala jen omyvat vlnami.. Ale ne v Pacitanu.. I kdyz jsou tam vlny poradne, dno je dlouho melke, takze i kdyz more vtahuje a vcucava, da se i daleko od brehu dostoupnout na tlapky, i kdyz pozor na jezky!

tak jsme se machali a plavali, nekolikrat a dlouho.. bohuzel pocasi nam ne uplne pralo, ale take ne uplne nepralo, nicmene bylo posmourno a poprchavalo, vicemene lehce.. doufali jsme ve slunicko na druhy den a ono opravu prislo!

k veceru jsme se vyplavili do warungu na plazi na horky cajiky pro zahrati, nudle(bakmi goreng) na posilneni a prosedeli se tam az do spolecneho spolecenskeho vecera, s kartami(>>hrali jsme velice napinavy"zachod"!, nikdy predtim bych neverila, ze to muze byt tak zabavna hra..) a Chiu (mistni palinka, ktere jsme si dovezli zasobicku).. posleze jsme se, uz nezne opili, vydali pripravovat velkou a vydatnou veceri.. Monika, Jirka a Cecilly nakoupili vse dobre uz v solu a cerstve rybky v Pacitanu, takze zbyvalo vse nakrajet, okorenit, rybky upravit, vybatolit novy grill a zacit.. jidla jsme meli opravdu hodne a povedlo se vynikajicne.. kukurice na ohni, lilky, mrkvicka, zelenina vsemozna, ryby.. i dobroucky zakusek, banan s kondenzovanym karamelizovanym mlekem, mmmm..

vecer byl prijemny a labuznicky.. meli jsme take jedny z malych ceskych predvanoc a hledani darku pod trtinovymi stromky)

nekteri z nas pak prespali v mesite, kterou nam mistni dovolili pouzit, a Sandra, Linda a ja jsme se rozhodli byt polo pod sirakem v pendopu(indoneska zastresena sloupova sin). Komari nas stipali stejne, at uz venku nebo vevnitr, ale morsky vzduch a zvuk byl uzasny..

dalsi den uz krasne svitilo, prazilo, slunicko.. typicky plazovy den jak z dovolenkoveho katalogu.. vydali jsme se projit si utesy okolo, coz nejlepe uvidite na fotkach.. Pani rybari tam chytaji velke spicate ryby na dlouhe jednoduche udice a za nimi, na druhe strane utesu se rozprostira divoke sire more s idylickymi miniostruvky.. kdyz jsem se z one strany vracela zpet, opet okolo rybaru, zacali mi ukazovat jejih "trofeje" a jakmile zachytili alsi ulovek na udici, pozvali mne mezi ne na okraj utesu, at sleduji, co a jak umi ulovit.. mimochodem, krasne misto vubec, okraj utesu a pod a okolo jen ciste pruzracne more.. rybku lovili nejakym systemem dva rybari dvema udicemi, vytahli ji pomalu nahoru a hodili opodal do krovi, kde ji nechali uschnout a umrit.. ne, u toho jsem uz nebyla, ale fotografovala jsem statecne..

jakmile jsem se vratila od rybaru, rozhodly jsme se se sandrou objevit vedlejsi zastrcenou mensi plaz, o ktere nam vypravela Monika.. nakonec jsme nasly dve, krasne, divocejsi, nekoupaci, kde se velke vlny tristily o utesy nebo se s vervou vylevaly daleko na breh..

Pacitan je proste idylicke lebedive misto!
Pak uz jen rychle zabaleni veci a vyrazime na cestu zpet se zastavkou v uzasnych krapnikovych jeskynich Goa Gong.. neuveritelne rozlehle, hluboke a spicate. ..tolik prapodivnych fascinujicich vlhkych mazlavych a krehkych utvaru, tvoricich se neskutecne veky..  fotky mluvi za vse..
cesta domu byla dlouha destiva krpolata pozdni a vycerpavajici.. v Solu jsme si dali na posilneni nase oblibene SUSU SEGAR(cerstve mleko, horke, s jednou z vsemozne dobrych prichuti, jako zazvor nebo cokoska), coz nas tak akorat povzbudilo doject poslednich par metru domu a zalehnout ve vydatny odpocinkovy spanek.. byl to paradni vylet na uzasna mista a uz se tesim brzy, snad s brachou, na Pacitan jizdu opet!