indoneska zalezitost: Aktualni mixaz, pribehy poslednich dni, zaplav, ritualnich spodaru a nocni cesta kralovskych svatych buvolu.. Mikulas!!

Vypada to, ze blog bude trosku bez ladu a skladu cestovat mezi popisy a pribehy pritomnosti i doplnovat ty z minulosti blizke.. tak jak to zrovna intenzivne probiha okolo i v hlave.. takze dnes neco trochu o poslednich par dnech.. cesta do jednoho z domovu, do Yogyakarty, se nakonec posunula o cely vecer a noc. Jogja je priblizne hodinu a pul az dve jizdy na Kosenkovi(Kosmicky sen, muj skutr, Yamaha Nouvo, v Evrope Neo, 2002) a indoneska varianta silnice je ponekud rozdilnejsi od normalni predstavy tohoto pojmu, natoz pak dopravni system a chovan ridicu, ale tomuto tematu rozhodne venuji nejakou z dalsich psacich kapitol, bude, ba.., ponekud dlouha, ale asi i hodne napinava a zabavna nemene.. v patek zacalo vydatne prset a do rana neprestalo, cestu jsem si vsak chtela pekne uzit a project se(popravde receno, cesta ze Sola do Jogji je jedna z tech peknejsich a prijemnejsich), ne se jen vyvarovavat zurivym autobusakovym ridicum, nakladakarum, motorkarum, lochnam krateroidnim, kluzkym zaplatam, protismernym jezdcum a v protismeru bezskrupulne riticim se tirakum a cemukoliv vlastne, rychlosti zvuku vylitavajicim knight riderum a to jeste v desti!.. do tho vseho chodci, nejasne znaceni a vselijake jine silnicove krpy, platy ruznych zaslepovanych asfaltu tvorici jeden velky rozmanite vrstevnaty relief vybizejici k padu a v desti i smyku raz dva.. no ne-e.. Jelikoz jsem chtela byt v Jogji rano za vcasu, dorazit na sraz se Sandrou, Lindou a Netopyrem, dopadlo to na brzky ranni vyjezd po vstavani v sest.. Netopyr presvedcive tvrdil, ze musime vyrazit v devet, abychom stihli doject na misto predstaveni pro obyvatele vesnic okolo Gunung Merapi, a pry se vse zcne dit uz v deset! ne ze bych tomu uplne verila, ale presto jsem to neresila a vyrazila za vcasu na dohodnuty sraz.. cesta mezi mesty byla prijemna a silenych autobusistu dokonce mene nez obvykle, zato ve meste to uz tak brzy zilo vydatne a rusne, takze projizdeni trvalo skoro stejne tak dlouho - i v Solu i v Jogji - jako cesta v mezimesti..

Kosenek, Kosen, Kosmicky sen! dole nakladni Kosen.

V Jogji jsme vsak se potkali celkem presne a pekne na cas a vyrazili v konstelaci-Kosen-Sandra a ja, Cervena bestie-Linda a Netopyr, do Cankringanu, vesnice blizko Merapi.. Misto deni nebyl oproti nasi predstave kemp, vlastne vsechno bylo oproti puvodnim informacim zcela jinak, ale to je docela normalka.. uz jsem si celkem zvykla, ze skoro pokazde tu muzete cekat opravdu cokoliv a jakoukoliv zmenu, informaci i dezinformaci.. Nicmene, dorazili jsme na misto konani predstaveni neco po pul jedenacte.. Byla to krasna bambusovo prirodnematerialova stavba, restaurace a odpocinkove misto, s krasnou zahradkou protkanou potucky a jezirky s kaprodivnymi rybkami.. bylo tam prijemne.. avsak, prijeli jsme delat workshop, ale kne nic, tu nic.. neco jako stage, misto pro hudebniky a performery uz stalo, ale program? divaci? co bude, to bude.. kdy a jak, hmm, to se uvidi.. workshop? na co? to by bylo moc komplikovane.. tak jsme se odebrali na es jeruka(citronadu s ledem a cerstve vymacknutum citrusem) do one poeticke zahradky, lelkovali a vyckavali.. kupodivu celkem za chvili se uz opravdu neco zacalo dit a mozna i pred dvanactou byla predstaveni v plnem proudu sledovana pocetnym publikem.. prazilo na nas slunicko, protoze mezi 11 a 15 hodiou je presne to nejzhavejsi vedro, kdy kdyby telo mohlo, rado by roztalo.. presto.. hudebnici i tanecnici byli skveli, i chlapek se ctyrkckovou kytarou to zvladl ukocirovat.. na nas workshop bohuzel nedoslo, ale i tak se lide pobavili a vypadalo to, ze si vystoupeni prijemne uzili.

Cestou zpet nas zastihl dalsi dest(Hujan-indonesky), tak jsme zaskotacili do warungu na horky kaficko a preckani prehanky, coz se opet protahlo na par dalsich hodin..

Po prijezdu do Jogji jsem se rozloucila s ostatnimi a odrazila se smerem k nasemu domecku.. Cekalo mne trosku uklizeni a usporadavani po minule predodjezdove protipovodnove uprave. tudiz vsechny veci, cely pokoj, visely u stropu ci co nejvys, zasackovane.. nebo byly odvezeny a znovuprivezeny ze Sola.. Nastesti povoden se k nam nevlila a nic se nestalo.. proto jsem take bez obav do Jogji odjela.. po znovuusporadani do pohodlnosti a krasy sveho pokoje jsem vyplanovavala dalsi dny a vylet, ktery jsme chtely se Sandrou podniknout.. Tesila jsem se na chvilku domaciho klidu, dalsi cast zabydlovani a takove ty domacke veci, ktere v Jogji mohu podnikat, oproti Solu, kde mam svuj minipokojik Kamarku dealapan(doslovne:muj pokojik cislo osm)tak akorat na matraci a skrinku, bez kuchyne, zahradky i jakehokoliv jineho prostoru na nadech ci nejakou zhezcovaci a zabydlovaci cinnost..


Kamarku Dealapan, Solo


Kamarku Ngestiharjo, Jogja

Dalsi den tedy zacal rozespale, ba nadsene! tentokrat jsem odolala a v zahradkarstvi nekoupila dalsich tucet rostlin a kvetin do zahradky, ale jen deset kilo hliny a kvetinace.. bylo vice veci, co jsem potrebovala poridit, od kosmetiky po koste a onen pytel hliny.. S Kosenkem jsme si hezky jezdili a pokupovavali vsechny dlouho potrebne ingredience a veci, a tak jsme se po chvilce dostali do situace, kterou sice zna kazdy indonesan a neprijde mu nijak unikatni, avsak pro mne, novopecenou ridicku a motrkarskou novicku to byla dalsi nova zkusenost a dalsi vydatny stupen ke zdokonaleni svych ridicskych schopnosti i znalosti - totiz jizda v oblozeni.. nebylo toho zase tak moc, mistnaci dokazi uvezt neuveritelne.. kuriozni i nepredstavitelne rozlozite a rozmanite naklady. mne vsak pro zacatek stacilo k motorce par privazanych tasek a deset kilo hliny pod riditka, protoze nebyl provaz na privazani na zad.. a slo to a jelo se, hrb nehrb, krpa nekrpa, zatacka nezatacka, anak tu i onde(anak\dite), uz mi to celkem pekne jde a jsme s Kosenkem, vypada to, sehrany tym. I kdyz ne vzdycky uplne nad veci a idylicky kolosici se, nebourame ani ve slozitostech, nastesti, zatim, snad ani nebudeme..

Doma jsem se jala prace a presazovani svych Bungakrasavic (bunga\kvetina,rostlina). Vlastne napred, jako v takovych tech arteterapiich.. jsem se dala do vykrasleni cernoplastovych kvetinacku.. proste domaci poledne! A pak - ze bylo co presazovat! Kazda kyticka dostala sve radne zaslousezene misto, nektere uz stradaly v plastovych taskach s hlinou pekne dlouho a moje Aloe(vzpominkovava Ajincina)to uz nebrala moc nadsene..

Den ubehl jako voda, jeste par projizdek a popojizdek, mimojine nechat si vyrobit dalsi klic ke Kosenickovi, protoze puvodni se ponekud ohyba a krivi.. Pan klicnik byl sikovny zdatny a neuveritelny.. cely process rucniho brouseni pilnicky probihal “by voko” tedy kouk! a brus!, kouk! a brus!, za par minut bylo vse hotovo, klicek sedi skvele(nyni je vsak bohuzel ztracen, resp. uschovan tak, aby se neztratil, chjo!)..

Nase prastena Libby

Vecer byl lehky a odpocinkovy, prodchnuty ideou vyrobit mnamozni rajcatovy salat, na ktery jsem pozvala Sandru a Lindu.. Uz jsem si myslela, ze take ony chytly indoneskou naturu dokonale, jelikoz dve hodiny po domluve, ze se jdeme setkavat, stale nikde nikdo, takze jsem predpokladala, ze usnuly nebo tak neco.. ale najednou po dlouhatanskem prodleni zarachotila u dveri jejich Cervena masina a vybaflo na mne takove prekvapeni..! Prijel na ni MikulaSandra! S andelskou Lindou a dabloidnim Netopyrem Kampretem! Takhle jsem nekulila oci hodne dlouho! Bylo to krasny prekvapeni, skoro jsem si v tom soku ani nevzpomela na basnicku! Ale nakonec jsem ji preci jen rekla, tu o Mysce, preklizce, mysakovi a Japonce, ponevadz je takova Asijska.. tak jsem zustala i tentokrat nezapeklena, ac s par uhliky na kresleni.. a meli jsme prijemny vecer.


MikulaSandra, AndeLinda a Dabelsky Netopyr

Dve dabelky, Lashita a Libby

Pondeli, den planovaneho vyletu(jelikoz v utery nas cekal svatek, Novy javansky Rok)..

..se vyletove v nasich hlavach nejak nepovedl.. asi to bylo dobre, mozna to bylo takove to intuitivni predvidani.. po rannim setkani a prekonavani rozespalosti guavovym cerstvym dzusem jsme pomalu zacaly planovat cestu a vymyslet co kam a jak.. nicmene taknijak.. Jeste predtim, vlastne, po dzusu, jsme mi vyrazili sehnat nepromokavou kombinezu, protoze pri jizde na motorce v desti tu za par minut promoknou I dziny tak, jako bych prave skocila do bazenu, takze bunda ani plastenka nestaci.. tudiz popelarska nepromokavka, takova s dvoubarevnou fluoreskujici paskou! Mimochodem se v pribehu tohoto dne ukaze jako velmi podstatna, ne-li nepostradatelna!

Nase dumani co, kam a proc nebralo hlavy ani paty.. konce.. a proste se zadny skvostny plan stale ne a ne vylihnot, az nakonec vyhralo rozhodnuti podniknout jen parhodinovou zalezitost misto dvoudenni.. po nejakem case jsme se nakonec dohodly jit do Zoo misto do prirody ci podobne.. ovsem zrovna se rozpselo.. neni to nic neobvykleho a vetsinou dest trva chvilku, ackoliv intezivni.. takze jsme navlekly plastove kombinezy a vyrazily jsme.. dest se ovsem promenil ve velmi intenzivni slejvak, megadest - divoky, velky, skaredy a vytrvaly proud sede vody z oblohy. Prset neprestavalo ani krapet.. Nejen, ze pocasi nepralo vyletnim naladam, ale vpodstate obratilo zbytek dne vzhuru nohama.. Nasmerovaly jsme motorku zpet k domovu, avsak pri projizdeni pres most jsme se vydesily.. hladina reky stoupla az k nekterym domum a voda byla divoka, zacatek povodne par(doslova) metru pod nami. A take kousek od nasich domovu.. Jogja je bohuzel postavena skoro uplne na rovine.. je protkana tremi velkymi rekami, ktere jsou jedny(edy troje?) ze sedmi rek tekoucich od Gunung Merapi.. Jogyakarta, pokud vim, nikdy problemy s povodnemi nemela, nicmene po onech vybusich a dlouhe vysoke aktivite Merapi, spadalo do rek ci okoli celkove na 150 milionu kubickych metru sopecneho odpadu, studene lavy.. Koryta jsou tudiz zanesena a tento sopecny odpad s sebou nesou a splavuji dolu velmi rychle.. diky tomu se hladina rek muze nenadale, z minuty na minutu o hodne zvysit, bez jakehokoliv predchoziho varovani.. dokonce ani prset v onom mise nemusi..

Divoka reka takhle blizko je celkem desiva.. Rychle jsem dovezla Sandru domu s planem zabalit a zachranit nejnutnejsi veci, mezitim zaject k sobe a provest to same, vyzvednout Sandru a odject pryc a vysoko.. cestou jsem jiz projizdela s kosenkem napolo ponoenym ve vode, ne vsude, ale v nejakych castech bylo vody skoro po kolena, nebo po nejakou rysku na lytku, abych neprehanela.. ale dost.. nakonecse preci jen sandra s lindou zaplavily, trosku.. nastesti ne primo povodnovou cestou povodne, nybrz diky spatne fungujicimu a v teto situaci prehlcenemu odtoku, ale efekt byl dosti podobny.. dest se pozdeji zklidnil a Sandra s Lindou zacaly vysouset a uklizet dum co to slo.. takze utek byl odvolan.. u nas doma kupodivu jeste nebylo hluboke jezero, jen na zahradce trochu. Hodne vody pojmula ryzova pole okolo, ale i ta byla plna po okraj a reky kolem tez.. prselo u nas dele nez u Kratonu(Kralovsky palac pobliz ktereho Linda se Sandrou bydli. Nas dum, resp Lashity, mne a psiska Libby je pak rovnou carou 10 minut motorkou(indonesky=Motorem)) odtud, smerem na zapad, na predmesti Jogji, v uz vesnickovite atmosfere, --jihozapad Jogji). Mela jsem docela nahnano a taky rychle vsechno zabaleno zpatky u stropu v saccich.. vse okolo bylo mokre a vody neprestavalo pribyvat.. jelikoz muj pokoj ma vstup ze zahradky s celkem nizkym prahem, minibarikadovala jsem jej kachlickami a kameny.. je celkem slozite popsat, co se tu odehrava, kdyz se neco divneho deje.. doma mame vysilacku napojenou na zachranare a take kamarada, ktery s nimi spolupracuje a pomaha nam, kdyz neco nebzpecneho hrozi pobliz.. avsak jasne informace tu v onech pohotovostnich chvilich nema nikdo a neni uplne jasne co delat a zda neco delat nebo ne.. mam take trochu podezreni, ze indonesane jsou az do krajnich mezi spise presvedceni o tom, ze je bezpecnejsi a lepsi zustat na miste, coz se ovsem take nemusi uplne vyplatit.. ja indoneskym informacim a jeste k tomu z vysilacky nerozumim, takze vim jen zprostredkovane to, co mi prelozila Lashita a ani to nemusi byt uplne pravda, protoze vpodstate veskere zpravy, co se takto objevuji, jsou nepotvrzene, publikovane lidmi v okoli nebezpeci.. takze trebas info o padu mostu se nakonec nepotvrdilo, narusenou statiku jich vsak par asi ma.. podle vseho jsme se na chvilku vyskytly obvodneny, ale ne v bezprostrednim nebezpeci tak, abychom se musely presouvat.. pak uz zase nebylo kam se presouvat, protoze potencialni bezpecne misto bylo od nas odriznuto rekou, zacpanou dopravou nebo tim narusenym mostem..takze nezbylo nez cekat a doufat ze to bude dobry, ale porad dost lilo.. kdyby neprestalo prset a situace se uklidnovat, nevim, jak by to dopadlo, urcite dobre, ale presto, nikdo nevedel kam jit a stale se cekalo na nejake informace jako vzdycky.. trosku mne takovato dezinformovanost desi.. kopce pobliz nemame.. rovna rovina.. Ale nakonec se pohromy pozvolna utisily a ja sla uz klidnejsi, ale pekne vycerpana, do hajan..

Povodneni na zahradce

Dalsi den, brzy rano, byly reky stale dost plne, ale ne tak moc a celkem rozumne klidne. Dalsi sraz se Sandrou a tentokrat vylet na plaz Parangtritis(zkracene Paris), pobliz mesta, kde se mela odehravat nejaka ceremonie na oslavu Noveho Jvanskeho Roku..

Zpocatku jsme ceremonii nenasly a mysely si, ze jde opet o nejakou Jawanskou dezinformaci.. Po prochazce na plazi a dostatecnem cachtani se v mori jsme se vydaly najit warung na dobrou snidani, protoze bylo teprve neco po osme hodine.. Najednou na opacnem kraji plaze jsme vsak videly velkou skupinu cerne odenych lidi s jakymysi bilimi plachtami v rukou.. prisli jsme tedy na cast obradu, pravdepodobne uctivani bohyne jiznich mori Nyai Loro Kidul, ci smrti proroka Mohamadda.. Lide se rozdelili na dve skupiny, prvni cast byla zahrabana do pisku, az koukala jen hlava, druha polovina nad ne usedla a pocala se modlit.. po nejake chvili se skupiny vymenily a vse se opakovalo.. bylo to zvlastne temne, desive a silne, trosku evokovalo masove hroby obeti erupci Merapi.. Pote lide vstali a sli smerem k mori.. jeste byli omyti jakousi vodou.. pote zacali bile latky v mori machat a prat, nasledne zacalo cosi hadroveho litat vzduchem.. lide se obcas nejak zabalovali do bilych latek, ale co to vyhazovali do vzduchu? K nasemu prekvapeni to byly spodary! Pod draperiemi si postupne vsichni sundali spodni pradlo a hodili je svizne co nejdal do more! Bylo to legracni a vypadalo to, ze se vsichni hodne bavili.

Vzdyt to je jeste prastenejsi ritual, nez nase Velikonoce!

.........................................................................................................................

\fotografie naleznete na specielni strance, na horni liste pod odkazem Fotogalerie..\

.......................................................................................................................................

Po skonceni ritualu se jako obvyke znacna cast lidi zacala hrnout k nam chtejic se vyfotit, uuaa.. Tak jsme radeji bryskne odjely najit snidanovoobjedovy warung, coz se nam tentokrat opravdu povedlo, mnam!

Jakmile jsem dorazila domu s naladou si neco precist a ucit se indonestinu, za chvili se opet rozporselo.. Takze zadne zbyecne zdrzovani, zavesit nezavesene sacky, vzit sbaleny batuzek a frr do Sola, kam jsem stejne chtela za par hodin vyrazit. Cesta byla celkem bezproblemova a prijemna az na obvykle autobusove ridice gumaky!

V Solu mel vecer vernisaz atelier malby, coz je opravdu velmi ojedinela vec, vytvarne umeni a galerie tu v podstate prilis nemame, Solo je zamerene a proslavene performancnim umenim, ale vytvarna scene neumerne k tomu pokulhava.. velmi.. (v Jogji je to naopak, ci spise vyrovnane, umelecka scena je tam vyborna a velmi akcni). Takze jedna z mala vernisazi v Solu.. Indoneske vernisaze a vystavy, myslim tim takove ty oficialni a vetsi, kdyz uz vzniknou, jsou trosku zvlastni a celkem jine, samozrejme, nez u nas.. probihaji dlouhe, tahle hodinove proslovy a umenim je vetsinou pseudorealisticka ci snove surrealisticka malba nebo podivna socha. Instalace vystav nijaka.. a pije se caj nebo kaficko.. Obcas se ale da najit zajimava prace a zajimavy umelec.. Vse ovsem probiha v takove velmi formalnejsi atmosfere, rozhodne vice, nez na co jsem zvykla..

Pote jsme s kamarady, Monikou a Jirkou(italianskym), vyrazili na neco dobreho k snedku pred pulnocni ceremonii Kirab Pusaka - venceni svatych palacovych kralovskych vodnich buvolu.. Kdyz jsme dorazili ke Kratonu, byl jiz obklopen tisici lidmi. Ceremonie by mela ochranit mesto pred nestestim.

Dostali jsme se do prvnich rad a cekali na albinske buvoly.. Pred pruvodem kolem pobihali straasne duleziti organizatori, tvarili se trosku jako komando, pokrikovali sem a tam a zmatecne zakryvali vse cervene. Pak se zacal rojit ohromny pruvod svatecne odenych dvornich Solosaku, nesoucich zbrane, louce, kvetiny.. a casem dorazily i posvatni vodni buvolove.. Byli klidni a velci, pet nebo sest.. prosli kolem nas a pokracovala dalsi cast dlouheho pruvodu.. snad jsem jeste nevidela tolik lidi pohromade! Bylo bohuzel zakazano fotit, tak jsem ulovila jen par temnych fotek pro lehke nastineni..

Po skonceni pruvodu jeste dlouhou chvili trvalo, nez se trosku uvolnila cesta a my mohli vyrazit domu.. ale bavili jsme se sledovanim neskutecne prelidnene dopravni situace.. do postele jsem zapadla jak nic a spala taaakovym spankem!

Rano pak skola a batika, na ceste je dalsi satek! Batika je tu uzasne propracovane a neuveritelne krasne umeni.. napisu a vsechno popisu priste!

Ted uz uuff a muf!