Predvanocni psani

Jezisek mi s predstihem nadilku prinesl a uz tu mam konecne Brasku! A jeho  Padangske spoluzaky Emi, Beu(Madarsko) a Dustina(USA)..

Potkali jsme se v Jakarte v sobotni popoledne.  Kluci-Majer a Dustin, doletli do Ibu Kota(matecni mesto, hlavni mesto) uz v patek vecer.. ja jsem se okolo dvaadvacate hodiny vydala vstric smer Jakarta vlakem, economy trida).. Vlak mel samosebou hodinu a pul zpozeni.. byla to dobrodruzna,  14tihodinova cesta..  Indonesky vlak tridy economy je totiz asi celkem blizko toho, co si pod timto pojmem dokazete predstavit i vy. Jelikoz mne kamaradi, majici jiz zkusenost tuto za sebou, poucili, nebrala jsem s sebou drahe veci, ani fotak, takze obrazky z cesty ani Jakarty nemam.. nicmene, vlak je ponekud preplneny, rezaty, bez dveri casto, a vsichni lezi, sedi, stoji vsude, vsude, kde to jde..do toho je pekracuje neustaly proud obchodniku prodavajicich cokoliv, od kafete a piti, smazenek, ryze, zakusku, mleka, lizatek, po pet let satre casopisy, pasky do kalhot, sandaly, nuzky, obalky, baterky, plysaky, nausnice, pisatka.. cokoliv.. a nonstop nosicich pytle, kbeliky nebo jakykoliv jiny chumel se zbozim, pokrikujicich a snazicich se upoutat pozornost moznych kupujicich..

Cesta byla sice dlouha a ne uplne komfortni, nimene nakonec prijemna a ne nebezpecna, jak jsem si myslela..

Braska se ma, vypada to, dobre a dari se mu skvele.. ale to vam musi napsat vice sam.. mel by..

Na skole vyucuje, bude vyzkoumavat a jinak cestuje.. nyni cestuje tu!! huraraa!

Dustin, jeho amerikansky spolubydlici cetuje s nami ted take, brzy se vsak vydava na Bali a zpet do Padangu po sve trase…  

V Jakartě jsme strávili 4 dny..  vyšel nám příjemný CouchSurfing, takže jsme měli celý domek jen pro sebe a milou slečnu Jakarťačku, co nás zachraňovala z problémů a dopravních spletisek.. Nicméně Jakarta je obrovské a přelidněné velkoměsto, takže jsme většinu času tam strávili snahou dostat se od někud někam a pokud možno ve správný čas, kdy nebude zavřeno či pozdě.. U monumentu, Monas, hlavní Jakartské chlouby, se nam to ne uplne povedlo.. resp, potreti, co jsme k nemu dosli uz bylo otevreno, dokonce jsme se dostali dovnitr a pustili nas i na vysalp do schodu, misto cekani v trihodinove fronte, nicmene, schody nas nepustily dal nez do jednoho patra.. Misto nekolika hodin cekani na vytah na zlatou zmrzlinovou spici, jsme vyrazili ke slavne sbirce v Muzeu Wayang Kulit.. na tu jsem se hodne tesila a tesit se budu i nadale protoze muzeum bylo zavrene..

Ale konecne jsem ochutnala onu zvlastni vec, totiz DURIAN.. je to takove spidlate zvlastni ovoce, ktere pachne na dalku staryma fuskama na rozkladajici se mrvole.. no fuj! Rikala jsem si vzdycky, ale braska s Dustinem se nedali odbyt, pricemz bracha durian nesnasi vehementne a nejvice, ale Dustin je jeden z mala neindonesaku, kterym Durian chutna.. hmm, jednou to vyzkouset proste musim..! spousta indonesanu Durian naproto zboznuje, ale vetsina cizich lidi se mu vyhyba obloukem.. nicmene.. sebrala jsem odvahu. .. a.. a? ono mi to chutna! chutna.. dokonce hodne! Bala jsem se dost--okusit a nepozvracet se, protoze zapach je to opravdu ohavny.. ale nakonec.. ono je to opravdu dobre! Mnam! Je ze mne Durianomil!
http://cs.wikipedia.org/wiki/Durian

Ted uz jen v rychlosti.. V Jakarte jsme hledali, hlavne hledali a presouvali se.. neco nasli, neco proste Nee, ale hlavne jsme byli pospolu a stravili prijemny cas.. Vyzkouseli jsme take Sulaweskou kuchyni a nejlepsi Nasi Goreng ve meste.. posledni den jsme udelali vylet do Taman Mini, rozlehleho parku s priklady  indoneske architektury a tradicni kultury vsech casti Indonesie.. Prochazeli Papuanske, jizni, vychodni, centralni Sumaterske, Sulaweske, Balijske, atp.. stavby, prohlizeli tradicni odevy, hudebni nastroje, sperky atd.. bylo to velmi zajimave i prijemne misto. Pote jsme ve spechu uplatili ojekare(ojek je jakesi motorkotaxi), aby nas provezli naprosto ucpanou cestou na vlakac, kde jsme meli za chvili mirit zpet do Sola.. to se povedlo, sice jsme dorazili na posledni chvili, ale ano,, tam uz na nas cekaly dve Majdovy a Dustinovy kamadky studujici take v Padangu, Emi a Bea z Madarska.. Vlak jsme chytli, listky zaridili a dokonce dostali i misto k sezeni, po mensich peripetiich.. a jelo se! Ja se uz hodne tesila zpet do naseho krasneho klidneho a barevneho vlidneho kulturniho Sola a na centralni Jawu. Zjistila jsem, ze jsem si to tu opravdu srdcove zamilovala, jsem tu doma, patricne hrda na zdejsi kulturu, krasu, vlidnost a vrelost.. ostatni ani moc nevedeli, co a kde Solo je a proc nejedeme do Jogji.. Ne, ze by nebylo zname, ale prece jen.. 
ve vlaku jsme se vicemene i prospali, do Sololicka prijeli rano, ubytovali se, osvezili a vyrazili na batiku, ktera mne cekala ve skole a kde jsme meli konecne barvit druhou barvou..

Po prvnich rozespalych rozpacich se zdalo, ze se tu zacina ostatnim libit.. mela jsem jeste nejakou latku, tak jsme ji rozdelili na 4 dily a slo se na to.. zkusili si navrhnout svuj dekor a pak kreslit voskem s cantingy(nastroje na kresleni batiky) svoji budouci batiku. ja zatim barvila pripravene latky.. do krasne indigo modre.. hezky se vse vydarilo.. mame batiky jako LUSK!

Vecer jsme se vydali na masaz, zrelaxovat se trosku po vlakovem krceni se. Pote nas cekalo tradicni Centralne Jawanske divadlo Wayang Orang ve Sriwedari parku.. Den jsme zakoncili vybornou veceri a grilovanou rybkou. potom uz sup a dup do hajan, byt cili na dalsi den.. Dnes jsme po me skole a hodine Pedalanganu(kde se ucim byt tzv. Dalangem, clovekem, ktery hraje tradicni Jawanske stinove divadlo Wayang Kulit) sli objevit dalsi historii i realitu zdejsi slavne batiky. Nejprve na nejvetsi trh s batikou v Indonesii, Pasar Klewer a pak do muzea batiky, kam se vsichni svezli zdejsim vozitkem, Becakem, mistni obdobou indicke riksi, kterou v Padangu vubec neznaji.. Muzeum s tovarnou na batiku, zda se, vsechny nadchlo.... a vubec, celkove to vypada, ze se tu vsem moc libi, coz mne neskutecne moc tesi a dela mi to radost..

Vecer se chystame do Taman Budya(Zahradni Kultura= kulturni misto s Pendopem, typickou Jawanskou pristreskovito sloupovou architekturou, pro konani kulturnich udalosti) na velmi vyjmecnou zalezitost, kterou si preji videt od zacatku, co jsem zde a jeste se mi to nepovedlo.. Bude se totiz hrat Wayang Kulit, ale Dalangem bude zena, resp.. vecer bude nejak specificky a netradicne komponovan a meli bychom videt dokonce 3 zeny Dalangy.. jsem velmi zvedava a neuveritelne moc se tesim.. takove male predvanoce a nadilky poslednich dni.!

Pacitan.. lenivy vikend v mori a krapnikove jeskyne Goa Gong

Dalsi velka zprava, nez se zacne clanek o plazovem valeni.. dnes prilita na Jawu braska! v sobotu se potkavame v Jakarte a zaciame zimni cestovani Jawa, Bali, Lombok, Malaysie..Uz se na nej samosebou neskutecne moc tesim a na cestovani jakbysmet! na Jawe uz vymyslim a vyhlizim mista, kam se vsude podivame a kde brasku s jeho kamarady provedu.. jedno z takovych, skoro neskutecnych, neskutecne krasnych, idylickych mist je zrovna Pacitan a okoli, kam jsme si udelali vyletoparty minuly vikend.

Vsechno bedlive (to je hozne zvlastni a krasny slovo, ze?) naplanovala a zacala zarizovat Monika, ktera si od te doby, co tam byla poprve, Pacitan naprosto zamilovala.. Takze prisla s napadem, ze bychom se tam mohli vydat vsichni zahranicni studenti, udelat poradny vylet pospolu a predoslavit vanoce, ktere budeme kazdy travit jinak a jinde..

Nakonec jsme preci jen vsichni nebyli, ale vyrazilo nas z ruznych stran jawy dohromady 10.. Ze Sola 3 motory (v indonestine se rekne motorka motor)): Jirka(italiak) a Monika, Pancho(Ekvadorak) na jeho krasne Vespe a ja a Peaceful(Jihoafricanak) na Kosenku.. Cecilly(Uruguay), Publio(z Brazilie) a sumatercan Ari jeli autobusem. Z Jogji pak vyrazily Sandra s Lindou..

Sraz byl uz v 6 hodin rano, horzne vstavani jsem nakonec zvladla jen ja s Jirkou a Monikou, takze jam karet se natahla az nekdy k osme ci devate vyrazeci hodine.. jeste nez jsme se stacili vyprostit ze Sola, uz jsme postraceli Pancha.. Nasli jej Jirka s Monikou, par set metru nazpet a s Vespou bez vyfuku, tudiz se jelo do servisu.. Nicmene opravari jsou tu na kazdem rohu, zkuseni a zvykli na leccos(ono se neni cemu divit, mimochodem), takze za par minut byl vyfuk zpet na svem miste a mohli jsme vyrazit.. Cesta byla dlouha a v posledni casti celkem narocna, ale mam pocit, ze kdo to tu nezna, nedokaze si predstavit zdejsi kondici cest a "pravidla provozu".. Jizda do prvni pulky byla skvela, ne-li ukazkova, cesta skoro bez zaplat a provoz pohodovy.. nicmene druha pulka to vse dostatecne vynahradila, kopce a zatacky hlava nehlava, diry a fuky, krateroidy, napred na sirsi asfaltce, pote na uzke serpentynovite ceste vesnicemi, vzhuru nahoru, zlom, neprehledna zatacka do 90stupnu uhel, a sup dolu.. a nahoru a zatacka a dolu a nahoru.. derave lomozovite, v zatackach predjizdejici nervozni autobusy kdykoliv mozne.. uuf.. po nekolika hodinach jsme ale konecne byli na miste.. a stalo to za to! pod jednim z padestati kopcu a udoli, kterymi jsme projeli se rozprostiral palmovy haj ukrajovany nadhernou pisecnou plazi a pruzracnym vlnovitym morem.. Koupacim, konecne koupacim! protoze veskere plaze pobliz jsou na koupani nebezpecne, vlnite vysoce a silne, takze jsem se zatim v mori nechala jen omyvat vlnami.. Ale ne v Pacitanu.. I kdyz jsou tam vlny poradne, dno je dlouho melke, takze i kdyz more vtahuje a vcucava, da se i daleko od brehu dostoupnout na tlapky, i kdyz pozor na jezky!

tak jsme se machali a plavali, nekolikrat a dlouho.. bohuzel pocasi nam ne uplne pralo, ale take ne uplne nepralo, nicmene bylo posmourno a poprchavalo, vicemene lehce.. doufali jsme ve slunicko na druhy den a ono opravu prislo!

k veceru jsme se vyplavili do warungu na plazi na horky cajiky pro zahrati, nudle(bakmi goreng) na posilneni a prosedeli se tam az do spolecneho spolecenskeho vecera, s kartami(>>hrali jsme velice napinavy"zachod"!, nikdy predtim bych neverila, ze to muze byt tak zabavna hra..) a Chiu (mistni palinka, ktere jsme si dovezli zasobicku).. posleze jsme se, uz nezne opili, vydali pripravovat velkou a vydatnou veceri.. Monika, Jirka a Cecilly nakoupili vse dobre uz v solu a cerstve rybky v Pacitanu, takze zbyvalo vse nakrajet, okorenit, rybky upravit, vybatolit novy grill a zacit.. jidla jsme meli opravdu hodne a povedlo se vynikajicne.. kukurice na ohni, lilky, mrkvicka, zelenina vsemozna, ryby.. i dobroucky zakusek, banan s kondenzovanym karamelizovanym mlekem, mmmm..

vecer byl prijemny a labuznicky.. meli jsme take jedny z malych ceskych predvanoc a hledani darku pod trtinovymi stromky)

nekteri z nas pak prespali v mesite, kterou nam mistni dovolili pouzit, a Sandra, Linda a ja jsme se rozhodli byt polo pod sirakem v pendopu(indoneska zastresena sloupova sin). Komari nas stipali stejne, at uz venku nebo vevnitr, ale morsky vzduch a zvuk byl uzasny..

dalsi den uz krasne svitilo, prazilo, slunicko.. typicky plazovy den jak z dovolenkoveho katalogu.. vydali jsme se projit si utesy okolo, coz nejlepe uvidite na fotkach.. Pani rybari tam chytaji velke spicate ryby na dlouhe jednoduche udice a za nimi, na druhe strane utesu se rozprostira divoke sire more s idylickymi miniostruvky.. kdyz jsem se z one strany vracela zpet, opet okolo rybaru, zacali mi ukazovat jejih "trofeje" a jakmile zachytili alsi ulovek na udici, pozvali mne mezi ne na okraj utesu, at sleduji, co a jak umi ulovit.. mimochodem, krasne misto vubec, okraj utesu a pod a okolo jen ciste pruzracne more.. rybku lovili nejakym systemem dva rybari dvema udicemi, vytahli ji pomalu nahoru a hodili opodal do krovi, kde ji nechali uschnout a umrit.. ne, u toho jsem uz nebyla, ale fotografovala jsem statecne..

jakmile jsem se vratila od rybaru, rozhodly jsme se se sandrou objevit vedlejsi zastrcenou mensi plaz, o ktere nam vypravela Monika.. nakonec jsme nasly dve, krasne, divocejsi, nekoupaci, kde se velke vlny tristily o utesy nebo se s vervou vylevaly daleko na breh..

Pacitan je proste idylicke lebedive misto!
Pak uz jen rychle zabaleni veci a vyrazime na cestu zpet se zastavkou v uzasnych krapnikovych jeskynich Goa Gong.. neuveritelne rozlehle, hluboke a spicate. ..tolik prapodivnych fascinujicich vlhkych mazlavych a krehkych utvaru, tvoricich se neskutecne veky..  fotky mluvi za vse..
cesta domu byla dlouha destiva krpolata pozdni a vycerpavajici.. v Solu jsme si dali na posilneni nase oblibene SUSU SEGAR(cerstve mleko, horke, s jednou z vsemozne dobrych prichuti, jako zazvor nebo cokoska), coz nas tak akorat povzbudilo doject poslednich par metru domu a zalehnout ve vydatny odpocinkovy spanek.. byl to paradni vylet na uzasna mista a uz se tesim brzy, snad s brachou, na Pacitan jizdu opet!

Aktualni mixaz, pribehy poslednich dni, zaplav, ritualnich spodaru a nocni cesta kralovskych svatych buvolu.. Mikulas!!

Vypada to, ze blog bude trosku bez ladu a skladu cestovat mezi popisy a pribehy pritomnosti i doplnovat ty z minulosti blizke.. tak jak to zrovna intenzivne probiha okolo i v hlave.. takze dnes neco trochu o poslednich par dnech.. cesta do jednoho z domovu, do Yogyakarty, se nakonec posunula o cely vecer a noc. Jogja je priblizne hodinu a pul az dve jizdy na Kosenkovi(Kosmicky sen, muj skutr, Yamaha Nouvo, v Evrope Neo, 2002) a indoneska varianta silnice je ponekud rozdilnejsi od normalni predstavy tohoto pojmu, natoz pak dopravni system a chovan ridicu, ale tomuto tematu rozhodne venuji nejakou z dalsich psacich kapitol, bude, ba.., ponekud dlouha, ale asi i hodne napinava a zabavna nemene.. v patek zacalo vydatne prset a do rana neprestalo, cestu jsem si vsak chtela pekne uzit a project se(popravde receno, cesta ze Sola do Jogji je jedna z tech peknejsich a prijemnejsich), ne se jen vyvarovavat zurivym autobusakovym ridicum, nakladakarum, motorkarum, lochnam krateroidnim, kluzkym zaplatam, protismernym jezdcum a v protismeru bezskrupulne riticim se tirakum a cemukoliv vlastne, rychlosti zvuku vylitavajicim knight riderum a to jeste v desti!.. do tho vseho chodci, nejasne znaceni a vselijake jine silnicove krpy, platy ruznych zaslepovanych asfaltu tvorici jeden velky rozmanite vrstevnaty relief vybizejici k padu a v desti i smyku raz dva.. no ne-e.. Jelikoz jsem chtela byt v Jogji rano za vcasu, dorazit na sraz se Sandrou, Lindou a Netopyrem, dopadlo to na brzky ranni vyjezd po vstavani v sest.. Netopyr presvedcive tvrdil, ze musime vyrazit v devet, abychom stihli doject na misto predstaveni pro obyvatele vesnic okolo Gunung Merapi, a pry se vse zcne dit uz v deset! ne ze bych tomu uplne verila, ale presto jsem to neresila a vyrazila za vcasu na dohodnuty sraz.. cesta mezi mesty byla prijemna a silenych autobusistu dokonce mene nez obvykle, zato ve meste to uz tak brzy zilo vydatne a rusne, takze projizdeni trvalo skoro stejne tak dlouho - i v Solu i v Jogji - jako cesta v mezimesti..

Kosenek, Kosen, Kosmicky sen! dole nakladni Kosen.

V Jogji jsme vsak se potkali celkem presne a pekne na cas a vyrazili v konstelaci-Kosen-Sandra a ja, Cervena bestie-Linda a Netopyr, do Cankringanu, vesnice blizko Merapi.. Misto deni nebyl oproti nasi predstave kemp, vlastne vsechno bylo oproti puvodnim informacim zcela jinak, ale to je docela normalka.. uz jsem si celkem zvykla, ze skoro pokazde tu muzete cekat opravdu cokoliv a jakoukoliv zmenu, informaci i dezinformaci.. Nicmene, dorazili jsme na misto konani predstaveni neco po pul jedenacte.. Byla to krasna bambusovo prirodnematerialova  stavba, restaurace a odpocinkove misto, s krasnou zahradkou protkanou potucky a jezirky s kaprodivnymi rybkami.. bylo tam prijemne.. avsak,  prijeli jsme delat workshop, ale kne nic, tu nic.. neco jako stage, misto pro hudebniky a performery uz stalo, ale program? divaci? co bude, to ­bude.. kdy a jak, hmm, to se uvidi.. workshop? na co? to by bylo moc komplikovane.. tak jsme se odebrali na es jeruka(citronadu s ledem a cerstve vymacknutum citrusem) do one poeticke zahradky, lelkovali a vyckavali.. kupodivu celkem za chvili se uz opravdu neco zacalo dit a mozna i pred dvanactou byla predstaveni v plnem proudu sledovana pocetnym publikem.. prazilo na nas slunicko, protoze mezi 11 a 15 hodiou je presne to nejzhavejsi vedro, kdy kdyby telo mohlo, rado by roztalo.. presto.. hudebnici i tanecnici byli skveli, i chlapek se ctyrkckovou kytarou to zvladl ukocirovat.. na nas workshop bohuzel nedoslo, ale i tak se lide pobavili a vypadalo to, ze si vystoupeni prijemne uzili.

Cestou zpet nas zastihl dalsi dest(Hujan-indonesky), tak jsme zaskotacili do warungu na horky kaficko a preckani prehanky, coz se opet protahlo na par dalsich hodin.. 

Po prijezdu do Jogji jsem se rozloucila s ostatnimi a odrazila se smerem k nasemu domecku.. Cekalo mne trosku uklizeni a usporadavani po minule predodjezdove protipovodnove uprave. tudiz vsechny veci, cely pokoj, visely u stropu ci co nejvys, zasackovane.. nebo byly odvezeny a znovuprivezeny ze Sola.. Nastesti povoden se k nam nevlila a nic se nestalo.. proto jsem take bez obav do Jogji odjela.. po znovuusporadani do pohodlnosti a krasy sveho pokoje jsem vyplanovavala dalsi dny a vylet, ktery jsme chtely se Sandrou podniknout.. Tesila jsem se na chvilku domaciho klidu, dalsi cast zabydlovani a takove ty domacke veci, ktere v Jogji mohu podnikat, oproti Solu, kde mam svuj minipokojik Kamarku dealapan(doslovne:muj pokojik cislo osm)tak akorat na matraci a skrinku, bez kuchyne, zahradky i jakehokoliv jineho prostoru na nadech ci nejakou zhezcovaci a zabydlovaci cinnost..

Kamarku Dealapan, Solo

Kamarku Ngestiharjo, Jogja

Dalsi den tedy zacal rozespale, ba nadsene! tentokrat jsem odolala a v zahradkarstvi nekoupila dalsich tucet rostlin a kvetin do zahradky, ale jen deset kilo hliny a kvetinace.. bylo vice veci, co jsem potrebovala poridit, od kosmetiky po koste a onen pytel hliny.. S Kosenkem jsme si hezky jezdili a pokupovavali vsechny dlouho potrebne ingredience a veci, a tak jsme se po chvilce dostali do situace, kterou sice zna kazdy indonesan a neprijde mu nijak unikatni, avsak pro mne, novopecenou ridicku a motrkarskou novicku to byla dalsi nova zkusenost a dalsi vydatny stupen ke zdokonaleni svych ridicskych schopnosti i znalosti - totiz jizda v oblozeni.. nebylo toho zase tak moc, mistnaci dokazi uvezt neuveritelne.. kuriozni i nepredstavitelne rozlozite a rozmanite naklady. mne vsak pro zacatek stacilo k motorce par privazanych tasek a deset kilo hliny pod riditka, protoze nebyl provaz na privazani na zad.. a slo to a jelo se, hrb nehrb, krpa nekrpa, zatacka nezatacka, anak tu i onde(anak\dite), uz mi to celkem pekne jde a jsme s Kosenkem, vypada to, sehrany tym. I kdyz ne vzdycky uplne nad veci a idylicky kolosici se, nebourame ani ve slozitostech, nastesti, zatim, snad ani nebudeme..

Doma jsem se jala prace a presazovani svych Bungakrasavic (bunga\kvetina,rostlina). Vlastne napred, jako v takovych tech arteterapiich.. jsem se dala do vykrasleni cernoplastovych kvetinacku.. proste domaci poledne! A pak - ze bylo co presazovat! Kazda kyticka dostala sve radne zaslousezene misto, nektere uz stradaly v plastovych taskach s hlinou pekne dlouho a moje Aloe(vzpominkovava Ajincina)to uz nebrala moc nadsene..

Den ubehl jako voda, jeste par projizdek a popojizdek, mimojine nechat si vyrobit dalsi klic ke Kosenickovi, protoze puvodni se ponekud ohyba a krivi.. Pan klicnik byl sikovny zdatny a neuveritelny.. cely process rucniho brouseni pilnicky probihal “by voko” tedy kouk! a brus!, kouk! a brus!, za par minut bylo vse hotovo, klicek sedi skvele(nyni je vsak bohuzel ztracen, resp. uschovan tak, aby se neztratil, chjo!)..

Nase prastena Libby

Vecer byl lehky a odpocinkovy, prodchnuty ideou vyrobit mnamozni rajcatovy salat, na ktery jsem pozvala Sandru a Lindu.. Uz jsem si myslela, ze take ony chytly indoneskou naturu dokonale, jelikoz dve hodiny po domluve, ze se jdeme setkavat, stale nikde nikdo, takze jsem predpokladala, ze usnuly nebo tak neco.. ale najednou po dlouhatanskem prodleni zarachotila u dveri jejich Cervena masina a vybaflo na mne takove prekvapeni..! Prijel na ni MikulaSandra! S andelskou  Lindou a dabloidnim Netopyrem Kampretem! Takhle jsem nekulila oci hodne dlouho! Bylo to krasny prekvapeni, skoro jsem si v tom soku ani nevzpomela na basnicku! Ale nakonec jsem ji preci jen rekla, tu o Mysce, preklizce, mysakovi a Japonce, ponevadz je takova Asijska.. tak jsem zustala i tentokrat nezapeklena, ac s par uhliky na kresleni..  a meli jsme prijemny vecer.

MikulaSandra, AndeLinda a Dabelsky Netopyr

Dve dabelky, Lashita a Libby

Pondeli, den planovaneho vyletu(jelikoz v utery nas cekal svatek, Novy javansky Rok)..

..se vyletove v nasich hlavach nejak nepovedl.. asi to bylo dobre, mozna to bylo takove to intuitivni predvidani.. po rannim setkani a prekonavani rozespalosti guavovym cerstvym dzusem jsme pomalu zacaly planovat cestu a vymyslet co kam a jak.. nicmene taknijak.. Jeste predtim,  vlastne, po dzusu, jsme mi vyrazili sehnat nepromokavou kombinezu, protoze pri jizde na motorce v desti tu za par minut promoknou I dziny tak, jako bych prave skocila do bazenu, takze bunda ani plastenka nestaci.. tudiz popelarska nepromokavka, takova s dvoubarevnou fluoreskujici paskou! Mimochodem se v pribehu tohoto dne ukaze jako velmi podstatna, ne-li nepostradatelna!

Nase dumani co, kam a proc nebralo hlavy ani paty.. konce.. a proste se zadny skvostny plan stale ne a ne vylihnot, az nakonec vyhralo rozhodnuti podniknout jen parhodinovou zalezitost misto dvoudenni.. po nejakem case jsme se nakonec dohodly jit do Zoo misto do prirody ci podobne.. ovsem  zrovna se rozpselo.. neni to nic neobvykleho a vetsinou dest trva chvilku, ackoliv intezivni.. takze jsme navlekly plastove kombinezy a vyrazily jsme.. dest se ovsem promenil ve velmi intenzivni slejvak, megadest - divoky, velky, skaredy a vytrvaly proud sede vody z oblohy. Prset neprestavalo ani krapet.. Nejen, ze pocasi nepralo vyletnim naladam, ale vpodstate obratilo zbytek dne vzhuru nohama.. Nasmerovaly jsme motorku zpet k domovu, avsak pri projizdeni pres most jsme se vydesily.. hladina reky stoupla az k nekterym domum a voda byla divoka, zacatek povodne par(doslova) metru pod nami. A take kousek od nasich domovu.. Jogja je bohuzel postavena skoro uplne na rovine.. je protkana tremi velkymi rekami, ktere jsou jedny(edy troje?) ze sedmi rek tekoucich od Gunung Merapi.. Jogyakarta, pokud vim, nikdy problemy s povodnemi nemela, nicmene po onech vybusich a dlouhe vysoke aktivite Merapi, spadalo do rek ci okoli celkove na 150 milionu kubickych metru sopecneho odpadu, studene lavy.. Koryta jsou tudiz zanesena a tento sopecny odpad s sebou nesou a splavuji dolu velmi rychle.. diky tomu se hladina rek muze nenadale, z minuty na minutu o hodne zvysit, bez jakehokoliv predchoziho varovani.. dokonce ani prset v onom mise nemusi..

Divoka reka takhle blizko je celkem desiva.. Rychle jsem dovezla Sandru domu s planem zabalit a zachranit nejnutnejsi veci, mezitim zaject k sobe a provest to same, vyzvednout Sandru a odject pryc a vysoko.. cestou jsem jiz projizdela s kosenkem napolo ponoenym ve vode, ne vsude, ale v nejakych castech bylo vody skoro po kolena, nebo po nejakou rysku na lytku, abych neprehanela.. ale dost.. nakonecse preci jen sandra s lindou zaplavily, trosku.. nastesti ne primo povodnovou cestou povodne, nybrz diky spatne fungujicimu a v teto situaci prehlcenemu odtoku, ale efekt byl dosti podobny.. dest se pozdeji zklidnil a Sandra s Lindou zacaly vysouset a uklizet dum co to slo.. takze utek byl odvolan.. u nas doma kupodivu jeste nebylo hluboke jezero, jen na zahradce trochu. Hodne vody pojmula ryzova pole okolo, ale i ta byla plna po okraj a reky kolem tez.. prselo u nas dele nez u Kratonu(Kralovsky palac pobliz ktereho Linda se Sandrou bydli. Nas dum, resp Lashity, mne a psiska Libby je pak rovnou carou 10 minut motorkou(indonesky=Motorem)) odtud, smerem na zapad, na predmesti Jogji, v uz vesnickovite atmosfere, --jihozapad Jogji). Mela jsem docela nahnano a taky rychle vsechno zabaleno zpatky u stropu v saccich.. vse okolo bylo mokre a vody neprestavalo pribyvat.. jelikoz muj pokoj ma vstup ze zahradky s celkem nizkym prahem, minibarikadovala jsem jej kachlickami a kameny..  je celkem slozite popsat, co se tu odehrava, kdyz se neco divneho deje.. doma mame vysilacku napojenou na zachranare a take kamarada, ktery s nimi spolupracuje a pomaha nam, kdyz neco nebzpecneho hrozi pobliz.. avsak jasne informace tu v onech pohotovostnich chvilich nema nikdo a neni uplne jasne co delat a zda neco delat nebo ne.. mam take trochu podezreni, ze indonesane jsou az do krajnich mezi spise presvedceni o tom, ze je bezpecnejsi a lepsi zustat na miste, coz se ovsem take nemusi uplne vyplatit.. ja indoneskym informacim a jeste k tomu z vysilacky nerozumim, takze vim jen zprostredkovane to, co mi prelozila Lashita a ani to nemusi byt uplne pravda, protoze vpodstate veskere zpravy, co se takto objevuji, jsou nepotvrzene, publikovane lidmi v okoli nebezpeci.. takze trebas info o padu mostu se nakonec nepotvrdilo, narusenou statiku jich vsak par asi ma.. podle vseho jsme se na chvilku vyskytly obvodneny, ale ne v bezprostrednim nebezpeci tak, abychom se musely presouvat.. pak uz zase nebylo kam se presouvat, protoze potencialni bezpecne misto bylo od nas odriznuto rekou, zacpanou dopravou nebo tim narusenym mostem..takze nezbylo nez cekat a doufat ze to bude dobry, ale porad dost lilo.. kdyby neprestalo prset a situace se uklidnovat, nevim, jak by to dopadlo, urcite dobre, ale presto, nikdo nevedel kam jit a stale se cekalo na nejake informace jako vzdycky.. trosku mne takovato dezinformovanost desi.. kopce pobliz nemame.. rovna rovina.. Ale nakonec se pohromy pozvolna utisily a ja sla uz klidnejsi, ale pekne vycerpana, do hajan..

Povodneni na zahradce

Dalsi den, brzy rano, byly reky stale dost plne, ale ne tak moc a celkem rozumne klidne. Dalsi sraz se Sandrou a tentokrat vylet na plaz Parangtritis(zkracene Paris), pobliz mesta, kde se mela odehravat nejaka ceremonie na oslavu Noveho Jvanskeho Roku..

Zpocatku jsme ceremonii nenasly a mysely si, ze jde opet o nejakou Jawanskou dezinformaci.. Po prochazce na plazi a dostatecnem cachtani se v mori jsme se vydaly najit warung na dobrou snidani, protoze bylo teprve neco po osme hodine.. Najednou na opacnem kraji plaze jsme vsak videly velkou skupinu cerne odenych lidi s jakymysi bilimi plachtami v rukou.. prisli jsme tedy na cast obradu, pravdepodobne uctivani bohyne jiznich mori Nyai Loro Kidul, ci smrti proroka Mohamadda.. Lide se rozdelili na dve skupiny, prvni cast byla zahrabana do pisku, az koukala jen hlava, druha polovina nad ne usedla a pocala se modlit.. po nejake chvili se skupiny vymenily a vse se opakovalo.. bylo to zvlastne temne, desive a silne, trosku evokovalo masove hroby obeti erupci Merapi.. Pote lide vstali a sli smerem k mori.. jeste byli omyti jakousi vodou.. pote zacali bile latky v mori machat a prat, nasledne zacalo cosi hadroveho litat vzduchem.. lide se obcas nejak zabalovali do bilych latek, ale co to vyhazovali do vzduchu? K nasemu prekvapeni to byly spodary! Pod draperiemi si postupne vsichni sundali spodni pradlo a hodili je svizne co nejdal do more! Bylo to legracni a vypadalo to, ze se vsichni hodne bavili.

Vzdyt to je jeste prastenejsi ritual, nez nase Velikonoce!

.........................................................................................................................

\fotografie naleznete na specielni strance, na horni liste pod odkazem Fotogalerie..\

.......................................................................................................................................

Po skonceni ritualu se jako obvyke znacna cast lidi zacala hrnout k nam chtejic se vyfotit, uuaa.. Tak jsme radeji bryskne odjely najit snidanovoobjedovy warung, coz se nam tentokrat opravdu povedlo, mnam!

Jakmile jsem dorazila domu s naladou si neco precist a ucit se indonestinu, za chvili se opet rozporselo.. Takze zadne zbyecne zdrzovani,  zavesit nezavesene sacky, vzit sbaleny batuzek a frr do Sola, kam jsem stejne chtela za par hodin vyrazit. Cesta byla celkem bezproblemova a prijemna az na obvykle autobusove ridice gumaky!

V Solu mel vecer vernisaz atelier malby, coz je opravdu velmi ojedinela vec, vytvarne umeni a galerie tu v podstate prilis nemame, Solo je zamerene a proslavene performancnim umenim, ale vytvarna scene neumerne k tomu pokulhava.. velmi.. (v Jogji je to naopak, ci spise vyrovnane, umelecka scena je tam vyborna a velmi akcni). Takze jedna z mala vernisazi v Solu.. Indoneske vernisaze a vystavy, myslim tim takove ty oficialni a vetsi, kdyz uz vzniknou, jsou trosku zvlastni a celkem jine, samozrejme, nez u nas.. probihaji dlouhe, tahle hodinove proslovy a umenim je vetsinou pseudorealisticka ci snove surrealisticka  malba nebo podivna socha. Instalace vystav nijaka.. a pije se caj nebo kaficko.. Obcas se ale da najit zajimava prace a zajimavy umelec..  Vse ovsem probiha v takove velmi formalnejsi atmosfere, rozhodne vice, nez na co jsem zvykla..

Pote jsme s kamarady, Monikou a Jirkou(italianskym), vyrazili na neco dobreho k snedku pred pulnocni ceremonii Kirab Pusaka - venceni svatych palacovych kralovskych vodnich buvolu.. Kdyz jsme dorazili ke Kratonu, byl jiz obklopen tisici lidmi. Ceremonie by mela ochranit mesto pred nestestim.

Dostali jsme se do prvnich rad a cekali na albinske buvoly.. Pred pruvodem kolem pobihali straasne duleziti organizatori, tvarili se trosku jako komando, pokrikovali sem a tam a zmatecne zakryvali vse cervene. Pak se zacal rojit ohromny pruvod svatecne odenych dvornich Solosaku, nesoucich zbrane, louce, kvetiny.. a casem dorazily i posvatni vodni buvolove.. Byli klidni a velci, pet nebo sest.. prosli kolem nas a pokracovala dalsi cast dlouheho pruvodu.. snad jsem jeste nevidela tolik lidi pohromade! Bylo bohuzel zakazano fotit, tak jsem ulovila jen par temnych fotek pro lehke nastineni..

Po skonceni pruvodu jeste dlouhou chvili trvalo, nez se trosku uvolnila cesta a my mohli vyrazit domu.. ale bavili jsme se sledovanim neskutecne prelidnene dopravni situace.. do postele jsem zapadla jak nic a spala taaakovym spankem!

Rano pak skola a batika, na ceste je dalsi satek! Batika je tu uzasne propracovane a neuveritelne krasne umeni.. napisu a vsechno popisu priste!

Ted uz uuff a muf!

Kirab Pusaka

Posvatni buvolove

Doprava po obradu

Lodky s dobrotama, jeste nevim, co presne skryvaji, snad neco Padangskeho..

indoneska batika

Ach, nejkrasnejsi mraky, vzor puvodem z Jawanskeho Cirebonu

Barvim!

a potom dobry obidek-v oblibenem warungu oblibeny terong(lilek) a dalsi zelenisko!

pokracovani..

chtela jsem jet do Jogji, ale nakonec puldne odsouvam cestu a cekam az doprsi..
Takze alespon chvilka na novou aktivitu.. cibetkoblog..

Pokusim se popsat co se vlastne za tu dobu, co jsme se s braskou vydali na cestu, sebehlo a udalo..
Po Oranguani rozlucce a lehke kocovine cekalo finalni dobalovani batohu a kufru na velky vylet a pak uz jen vyrazka do Vidne na letiste.. radeji jsme na cestu vyrazili v predvecir a prespali u babicky v Gerasdorfu, coz mozna trosku lepe zarucovalo mensi stres a strach z nestihani letadla, i kdyz ne uplne, .proste to chozeni na cas jeste upne neumim.. i kdyz tady v indonesii je to celkem jedno.. Jam karet, neboli gumova hodina, byva nekdy hodne gumova natahovaci..
takze, po rozlucce s drahymi prarodici jsme s castecnym predstihem vyrazili smer letiste.. kufru a batohu plny autokufr... krasne jsme dorazili a nasli nasi araboemiratskou aerolinku.. dokonce i obavany okamzik, vazeni zavazadel totiz, probehl vicemene bez vetsich komplikaci, coz mne velmi potesilo a myslela jsem si, ze tim padem je veskere uskali jiz skoro za nami.. ovsem aby vse nebylo tak jednoduche, objevil se problem s overenim platby letenek kreditni kartou.. letenky byly placeny kartou brachy brachy, ktery s nami na letisti nebyl, spolecnost nas predem o takovemto overovani neinformovala a tak vznikl problem, ktery chvilku zacal bobtnat v to, ze asi neodletime.. nicmene po nekolika telefonatech, chvilce vysvetlovani a rozhovoru s bratrem bratra,Velkym Majerem, se byrokraticka obstruktura o neco povolila a letenky jsme nakonec dostali..
Po rozlucce s mamou jsme sli za takova ta vrata, ktera se zavrou a znamenaji, ze uz nebude dalsi louceni a ze se opravdu leti.. nekam daleko a nadlouho.. poprve do Asie!
dalsimi kontrolami jsme prosli bez problemu, jen mi zabavili blikavy zapalovac- co si vzpominam.. ach!
Byla pred nami dlouha cesta, nekolik prestupu a dlouhohodinova cekani.. Wien>Aman, Aman>Kuala Lumpur, pres Bangkok, Kulula>Surakarta(nebo braska>Padang)..

Prvni psani

Drazi brouci cesti-
Tak jsem se, po vzoru mych sikovnych kamaradek, take rozhodla zalozit blog a psat, vypravet, popisovat, at alespon trosku mohu sve zazitky a zivot na Jawe, sdilet s vami, svymi kamarady a rodinkou. Treba to bude funkcnejsi cesta nez emailovani, ktere moc dobre nezvladam, stale doufam, ze mi to odpoustite, protoze mne znate avite..tedy a takze- vlastne jsem vam skoro nikomu jeste nic moc nedopisovala, -ale to je to!, myslim na sve blizke a mile hrozne moc casto a intenzivne, vsechno bych to tu chtela sdilet a prozit s prateli, ale to se proste neda vestouchnout do mailu, jednorazoveho psani asia europa, ..takove pocity se nedaji jednoduse sdelit, takze s timto pocitem psani odkladam na priste az se priste defakto stane nedohlednem,.. (neco jako  indoneske besok-zitra.. coz znamena spise za tyden, kdyz mate stesti, nebo.. snad nekdy.. asi). Doufam, ze psani blogu statecne zvladnu vicemene kontinualne udrzovat, tedy, velmi rada bych!
A ted kde zacit?
Pozitri to bude presne treti mesic, co jsem pristala na Sololskem letisti..

juhuu, koukam na to, na nahled.. a ono to funguje!
budu psat, urcite budu psat a vsechno, vsecicko vam reknu!
ale ted mam hlad na svuj oblibeny terong-lilek! mnaaam!